Zobrazují se příspěvky se štítkemPoezie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPoezie. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 28. srpna 2012

Skeptické haiku

V pugétu mých slov
Květ lži vraždí své druhy:
navždycky tvoje.

neděle 15. dubna 2012

Po smrti V.H.

Loučení

Jakoby v zemi setmělo se
Více než jindy před slunovratem
A lidé v tichu téměř svatém
Nad svíčkami si hřejí ruce

řekla bych o stínu

řekla bych o stínu, no vida,
prostě méně světla na jednou kousku světa
kdyby nepadal na moje srdce
kdyby mi nezastíral zrak
a mezi zuby neskřípal
jak popel spálených snů

vyhlížím návrat trávy
o Velikonocích
jako se plátno bělilo vodou a sluncem
položím se na zelený oltář
obličej obrátím ke světlu
obrátím ke světlu
sebe

Za lásku milovat

Za lásku milovat
z daru co byl dán
dát dál.
Nenechat ladem lán
sám sklizen být
nechtít ničím se stát
jen snad
zrnem pšeničným.

Velikonoce

Živé zabito
Mrtvé vzkříšeno
Uzavřené otevřeno
Zakrývající roztrženo
Rozdělené sceleno
Slunce zatměno
Světlo zjeveno

A ulice vypadají všedně
Lidé po nich chodí obyčejně
V každém se skrývá semínko zázraku
Zárodek věčnosti
Počaté v onom dni.
Zvěstujte soudcům víry věrných a chyb pochybujících
samozvaným strážcům bran království
skoupým klíčníkům lakomě kupícím dary milosti
zlodějům plamenných mečů ze zbrojnic andělů,

řekněte plachým i svévolným, těm,
kteří své oči k horám nepozvedají,
šťastně či hořce přivyklým beznaději jako
stránkám bulvárních novin po ránu.

Svět dosud nebyl rozťat v půli
navzdory součtům soudům soužením
ještě je

Naděje.

pondělí 19. ledna 2009

Lednová předsevzetí

Na chvíli se schovám
přečkám zimu.
Najdu si skrýš
kde se nelže a kde se nehrají
podivné hry.

Dobře si rozmyslím
co budu říkat.
Někomu nic
některým něco
nikomu všechno.

Budu se dívat pozorně
a poslouchat tiše
chodit daleko
své myšlenky
namířím k jaru.

Pro příště
důvěru odměřím
po kapkách.
Ukryju se
hlouběji v sobě.

čtvrtek 8. ledna 2009

O teorii haiku

Úsporný způsob:
v sedmnácti slabikách
vypovědět vše.

sobota 3. ledna 2009

Pět zimních haiku

V mrazivém ránu
křik racků proťal ticho.
Pak vyšlo slunce.



Po Novém roce
pár přátel potkalo se
dost předstírání.



Pláč zimních nocí
na větvích zmrzlé slzy
chladno i v duši.



Zase jdu lesem.
Každý krok každý pohled
konejší mysl.



Pole je bílé.
Prázdno, ticho, otázka
bez odpovědi.

čtvrtek 1. ledna 2009

Myšlenky z novoročního výletu

Krajina promrzlá i tak je líbezná a konejšivá
počítám drobné v kapse kolik do výplaty zbývá
počítám přátele kteří celý rok při mně byli
počítám chvíle hrůzné i nejednu šťastnou chvíli
velikou naději a taky spoustu strachu.

Ještě se třesu a ještě mě smutek svírá
pod zmrzlou zemí jsou však semena živá
hejno stehlíků se z cesty k nebi zvedá
řeka se skryla pod ledem a obloha je šedá
má duše vzkazuje mi, že se tak snadno nedá.

Volavka nad Vltavou čas dlouhými křídly měří
v oknech se rozsvěcuje a okolo se šeří
je čas vrátit se domů na večeři.

středa 31. prosince 2008

Probuzení

Některá rána jsou jako nůž v srdci
rána
z které den zvolna vykrvácí.

Ze spánku procitám ,i když se tomu bráním.
V přístavu bije zvon. Tlumeně šerem ranním
nese se zvuk. Na šedém dláždění
stíny se svíjejí ve vzájemném vraždění.
Po těle dupou mi příšery úzkosti
chorobně páchnoucí, ocelí okuti.
V krajině bezzvučné a zcela bez chuti
sním noční můry své. Ďábel se zdálky směje.
Z bahna dna pohlížím k hladině beznaděje.

Některá rána jsou jako nůž v srdci
rána
z které den zvolna vykrvácí.