V mrazivém ránu
křik racků proťal ticho.
Pak vyšlo slunce.
Po Novém roce
pár přátel potkalo se
dost předstírání.
Pláč zimních nocí
na větvích zmrzlé slzy
chladno i v duši.
Zase jdu lesem.
Každý krok každý pohled
konejší mysl.
Pole je bílé.
Prázdno, ticho, otázka
bez odpovědi.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Je to moc hezké. Čisté a jasné. Můžu to taky zkusit?
Asi jsem romanticky úchylná, ale nejvíc se mi líbí ta prostřední! *_* Ale nadšená jsem ze všech.
Okomentovat